od kamaráda Standy
Zápisník sázkařské nuly #1
Začátek
Tak jsem se rozhodl, že zkusím sportovní sázení. Ne, že bych si nikdy nevsadil, ale poslední moje aktivita v této oblasti se datuje do mých dob středoškolských. Přivedl mě k tomu spolužák, který velmi intenzivně sázel, ovšem velmi málo vyhrával. Zpětně viděno, byl to asi hlavní důvod jeho permanentního nedostatku peněz na cokoliv.
Odstrašujícím momentem pro mě bylo, když se mu podařilo vsadit tiket, kdy za sto korun mohl vyhrát cca patnáct tisíc. Vyšlo mu skoro všechno a jak vzpomínám, řekl mi tehdy, že už zbývá poslední zápas. Ten si dal na tiket jen pro zvýšení kurzu. Německá házená – prohra Gummersbachu. Tým, který prohrál v té sezoně už asi patnáct zápasů v řadě. Samozřejmě proti týmu ze špičky tabulky se ten spolek zoufalců vybičoval k heroickému výkonu a zvítězil. On to bral s úsměvem, ale já osobně bych se raději napil z měchýře paviána, než ztratit tolik peněz. Když jsem si navíc v mých tehdejších sedmnácti letech přepočítal patnáct tisíc na piva a cigarety, byla tato ztráta ještě děsivější a v mé mysli nabírala rozměru antické tragedie.
Po této zprostředkované zkušenosti jsem na sázení definitivně zanevřel. Na sledování statistik jsem byl příliš líný a sázet se dalo jen v kamenných pobočkách. Internet byl v té době v plenkách a online sázení něco nepředstavitelného, protože podle obecného názoru internet tvořil jen Seznam.cz a hromada porna. Vždycky se ve mně navíc sváděl vnitřní souboj mezi lakotou (vydat peníze na tiket) a chamtivostí (vyhrát za vsazené peníze ještě víc peněz).
Když člověk překročí třicítku, říká si, co všechno ještě nestihl. Někdo lituje, že nestihl mít víc žen, jiný chce ještě více cestovat, další touží zdolat Mount Everest jako lidový hrdina Pavel Bém. Já třeba za ten rok na střední, kdy jsem občas sázel, nedokázal ani jednou vyhrát. Tak jsem si dal nový životní cíl. Zaregistruju se u nějaké online společnosti a zkusím vsadit alespoň jednou tak, abych dokázal nějaké peníze získat a ne o ně přijít.