od kamaráda Standy
Vzhledem k pracovnímu vytížení jsem bohužel minulý týden nebyl schopen vydat další díl zápisníku a zklamal tak své věrné čtenáře. Tímto se všem třem omlouvám, ale bohužel práce má přednost. Mám sice v plánu přestat pracovat, jakmile mě začne živit sázení, ale to bohužel ještě chvíli potrvá. Cesta k profesionálnímu sázení je trnitá a dlouhá, o to víc pro člověka, který o něm nic neví.
Takže zpět k sázení, k mojí slibně se rozjíždějící kariéře. Poslední moje sázka byla ještě na US Open, zápas Federer vs Monfils. S klidem jsem si vsadil na vítězství Federera a odešel spát. Když jsem zjistil, jaká hrůza se odehrála na dvorci, zpětně jsem byl velmi rád. Švýcar odvracel tuším dva matchbally a o svém vítězství rozhodl v pátém setu. Těch 25 eurocentů by za ty nervy opravdu nestálo.
Dlouho jsem zvažoval, jestli vsadit na českou fotbalovou reprezentaci v kvalifikačním utkání proti Nizozemí. Nebudeme si nic nalhávat, byl jsem pevně rozhodnut vsadit na výhru hostujícího celku, stejně asi jako většina sázkařů, tedy kromě notorických hazardérů a idiotů. Naštěstí jsem to neudělal, protože nějakým zázrakem naši borci zvítězili a já se po mnoha letech nemusel za reprezentaci stydět. Příjemným bonusem bylo, že o peníze jsem taky nepřišel.
Nejlépe to vyřešil můj kolega z práce. V opilecké
rozjařenosti si vsadil u hospodského tisíc korun na výhru české reprezentace,
ačkoliv sport nesleduje. Majitel výčepu, který lákal z opilců sázky ve
výhodném kurzu na naprosto nepravděpodobné vítězství, se asi nestačil na konci
zápasu divit. Vloženou tisícovku tak dokázal můj kolega ztrojnásobit, navíc to
zjistil až když mu po zápase (který ani nesledoval) otrávený hospodský vyplácel
výhru, protože na svou sázku mezitím zapomněl. Jak praví staré přísloví, které
teď dodalo odvahy i mně: Občas i slepé kuře najde zrno.
Bilance mého sázení: -0,5 Eur