Japonec Taro Daniel patří mezi talentované mladíky a jeho výkonnostní vzrůst se v příštích letech jasně očekává. Nejedná se o úplně typického Japonce typu Soeda, Ito, Sugita nebo Moriya, protože je celkem vysoký a dovede, mimo jiné, zahrát i na antuce, protože dlouhodobě trénuje na clayi v Barceloně. Jde o šikovného univerzála se solidní mezihrou a dobrým forehandem. Na venkovním betonu už si během posledního roku poradil třeba s hráči jako Laaksonen, Ouanna, Viola, Hájek či Ward. 

Kolumbijec Michael Quintero je nejspíše na sklonku své kariéry. Ve 33. letech se svým maximem na 245. příčce žebříčku už se toho od něj příliš čekat nedá. Jeho hra zkrátka neobsahuje žádnou vyloženou zbraň. Michael je spíše průměrný od základní čáry, často hraje "kopcovité údery" a jeho pozitivní bilanci z outdoor-hardu tvoří hlavně turnaje Futures. Tam je totiž výrazně menší konkurence než na challengerových turnajích. Už v loňském roce ukázal, že proti dravějším a talentovanějším hráčům nemá příliš šancí vzdorovat, viz. lehké prohry s Gomezem, Soutem či Nishiokou.

Verdikt: Pro mě jasný kontrast hráčů, kteří mají aktuálně potenciál někde úplně jinde. Daniel je mladší, talentovanější a na betonu už si navíc letos zahrál a porazil hráče, kteří by si s Quinterem také nezdržovali dlouho. Michael má za poslední 3 roky na challengerech bilanci 2-8 a mimo futures už vystrkovat růžky nebude. Být průměrný proti Japonskému mladíčkovi zkrátka stačit nebude.