USA celkem v klidu postoupilo ze skupiny smrti, když si nejdříve poradilo 3:1 s Austrálií, poté remizovalo se Švédskem 0:0 a nakonec zdolalo Nigérii 1:0. Všechny zápasy jsem viděl a musím říct, že se mi hra USA docela líbila. Na to, že to jsou ženy, tak působily docela takticky vyspěle a nedělaly tolik zbytečných chyb.

Směrem dopředu se může USA spolehnout prakticky na kohokoliv, nejvíc se mi líbí Rapione a kapitánka Wambach. V brance je velká jistota a zřejmě nejlepší brankářka světa Hope Solo, která ve všech předchozích zápasech svůj tým podržela. Tým nemá žádnou slabinu, i na lavičce se najde řada kvalitních hráček.

O Kolumbii jsem toho sepsal celkem dost v předchozích analýzách. V prvním zápase remíza s Mexikem, kterému nebyl uznán těsně před koncem regulérní gól. Supernáhodná výhra nad Francií 2:0 (střely 3:23, 2:12 rohy), kdy za stavu 1:0 měla následovat penalta a možná i ČK po úmyslné ruce bránící Kolumbijky ve vápně. A nakonec včerejší prohra 1:2 s Anglií, kde začala Kolumbie hrát až za stavu 0:2 a snížila až v 93 minutě.

Zatím tedy měly štěstí a solidně je držela brankářka Sepulveda.

Tým to určitě není úplně slabý, ale podle mě je o level níž než USA.

Vzájemné zápasy 3:0 (OH 2013) a 3:0 (MS 2011). Tady čekám opět minimálně 2:0.