Ze známých důvodů uvádím jako sázkovku "other", tento kurz má betko, podobný řada dalších. Záleží, kde si můžete vsadit.

Tady je mírným favoritem Hendersonův Might Bite (4:1, kurz jde trochu nahoru), který se „proslavil“ svým výkonem ve vánočním Kemptonu. Tehdy přibíhal k poslední překážce snad s 18ti délkovým náskokem, tam ale padl. V odborném tisku i na sociálních sítích to bylo hodně probírané téma, obzvlášť veřejnost kladla pád za vinu žokejovi Jacobovi. I když tento nepatří zrovna mezi mé oblíbené, tady bych se ho zastal. Už na předposlední překážce bylo vidět, že Might Bite je dost vyčerpaný a začíná „šlapat vodu“. Podle mě se ho žokej snažil pobídkami probrat, aby se dostali přes tu závěrečnou překážku. Tam ale jeho partner už ani skoro nezdvihl nohy a skokem se doslova proboural. V následujícím startu se v Doncasteru postavil slabé konkurenci a zvítězil o 30 délek. I tam se mi ale zdálo, že v posledních metrech už toho má celkem dost. Já myslím, že tři míle už jsou na něj moc, tady se bude muset navíc vyrovnat s místním kopcovitým terénem. Podle vývoje kurzu to vypadá, že v tomto názoru nejsem osamocený.

Mezi hlavní soupeře by měl patřit zejména irský Alpha des Obeaux (5,5:1), který patřil mezi výborné proutěnkáře. Vloni na Festivalu dokončil druhý ve World Hurdle za výjimečným Thistlecrackem, podařil se mu i přechod na těžké skoky. Otazníkem u něj je ale poslední start, když na vánočním mítinku v Leopardstownu byl zadržen. Důvodem byl problém s dýcháním (krvácením) a od té doby se na startu neukázal. Těžko tedy odhadovat v jaké je formě.

Naopak ve výborném světle se před měsícem při svém prvním tří mílovém pokusu ukázal právě Acapella Burgeois. On chodí rád start cíl, je to takový „buldozer“. Tehdy v Navanu (což je též dráha s velkým kopcem, jako Cheltenham) se soupeřům vzdálil hned v počátku a na konci se mu nejbližší z nich přiblížil na 32 délek… Pravdou je i to, že se dávala vina ostatním žokejům, že si ho nechali utéct příliš. S tím bych částečně souhlasil, ale stejně mi přišlo, že i když chtěli v průběhu náskok alespoň trochu stáhnout, tak ze svých koní prostě takové tempo dostat nemohli.

Tímto výkonem byli trochu zaskočeni i jeho majitelé, a po dostihu prohlásili, že ho nechají v Cheltenhamu běhat, ale jen když bude měkčí půda. „Acapella“ je velký silák, a nedivím se, že pro něj platí: čím hlubší podklad, tím lepší. Toho se bohužel nejspíš nedočká, vzhledem ke konkurenci ale nejspíš jeho tým vycítil šanci. Já myslím, že i na rychlejší dráze si může dělat velké ambice na vítězství.

U těch jeho největších soupeřů je totiž zajímavé, že s takto dlouhou tratí přes těžké skoky nemají žádné (nebo špatné) zkušenosti. Do té první kategorie spadá Mullinsův Bellshill (8:1) nebo Hendersonův Whisper (7:1). Oba dva mají na kontě jen čtyřkilometrové starty. O O Seven (15:1, taktéž od Hendersona) si tři míle vyzkoušel jednou v Doncasteru, když v roli favorita dokončil třetí ze čtyř, byť s nepatrným rozdílem.

Z ostatních se mi tak líbí nejvíc Our Kaempfer (13:1), který zvítězil v dlouhém handicapu v Kemptonu, když poprvé zkusil vyčkávací taktiku. Té se nejspíš bude držet i teď, a pokud se pole vyselektuje, může mít dobré šance alespoň na umístění. Ze zbývajících koní mě už nikdo příliš neoslovil.

V tomto dostihu je tedy řada koní (včetně favorita), u kterých si nejsem jist, jak zvládnou tři míle na místní dráze s náročným profilem. Navíc, přítomnost Acapella Burgeois je zárukou, že se bude jednat o skutečný test vytrvalosti, a ne nějakého taktizování jako vloni. Půdu by potřeboval měkčí, i tak mi tady ale pořád vychází nejlépe. Kurz je navíc slušný, i když ještě před měsícem, když jeho majitelé o startu jen uvažovali, byl víc jak dvojnásobný