V zítřejším dopoledním zápase o titul na futuru v Sharm El Sheikhu se utkají Brit Neil Pauffley s domácím Karimem Maamounem.

O Pauffleym se dá říci, že měl určitě úspěšnější juniorskou kariéru než tu na profi okruhu, jelikož jeho maximem v mladistvém rankingu bylo 57. místo a v tom dospělém byl nejvýše na začátku páté stovky. Nikdy v kariéře to nedotáhl ani na challengery a naprosto ustrnul na futurové úrovni a ani zde nepatří k těm nejlepším. Letos až do konce října nezahrál v podstatě žádný výsledek, jen 2x v sezóně se dokázal dostat do semifinále a to opravdu není žádná sláva. Teď se však podruhé ve 14 dnech probojoval do finále. Minulý týden nestačil na Pereze Sanze, mimochodem na turnajový triumf čeká již od roku 2016. Dnes sice porážku Perezovi oplatil, ale ten už táhnul třetí týden v řadě a odehrál velkou porci zápasů, tudíž čekám, že na tomto výsledku se podepsala únava. Zbytek soupeřů není třeba popisovat, Kumar, Wehnelt ani Dzhanashia tu kvalitu nemají, každopádně se musí nechat, že je Pauffley smáznul.

Maamoun je takový nenápadný hráč, který si to své uhraje a občas dokáže výsledkově i výrazně překvapit. Hardová bilance 174/75 je na papíře opravdu úctihodná a to i přesto, že většina zápasů je také z futurů. Narozdíl od jeho finálového soka on úroveň challengerů okusil a hrává i zápasy Davis Cupu či kvalifikace ATP turnajů. Rankingem se letos sice propadl a to o více než 200 míst, ale pořád je nyní tam, kde má Pauffley maximum. Když vezmu, že i přes slabší sezónu dokázal porazit Coaucauda, Jombyho, Harrise či Nielsena což jsou prostě lepší hráči než Brit, tak by měl premierový titul této sezóny brát on a ne jeho soupeř.

Pokud půjde vše, tak jak předpokládám, i když se tak v poslední době  u mnou vybraných zápasů neděje, díky kvalitě, domácímu prostředí a větším zkušenostem s povrchem i finalovými zápasy měl radovat z výhry Egypťan. Kurz bych viděl prostě níže.